Přestože jsou obnovitelné zdroje energie kolem nás už více než třicet let, řada nepřesných či vyloženě nepravdivých tvrzení zakořenila tak hluboko, že se s nimi setkáváme i dnes. Obnovitelné zdroje energie samozřejmě nejsou bez chyb a nejedná se ani o všespásné řešení. Na druhou stranu je Západ považuje za důležitou součást řešení klimatických změn a dekarbonizace energetiky. Zároveň je zřejmé, že bez podpory veřejnosti se jejich výraznějšího rozvoje nedočkáme, a tak je dobré nejkřiklavější rozpory mezi realitou a fikcí týkající se obnovitelných zdrojů energie popsat.
- V Česku slunce tolik nesvítí a ani vítr tolik nefouká (Tomáš Jagoš)
Větrné elektrárny:
Podle potenciálové studie Ústavu fyziky atmosféry může být do roku 2040 v ČR umístěno až 1 392 větrných elektráren s celkovým výkonem 7 044 MW a průměrnou roční produkcí 18,8 TWh elektřiny (to je více než roční spotřeba elektřiny všech českých domácností dohromady). Akademici přitom vylučují všechna konfliktní území: chráněná území, ptačí lokality, území v blízkosti obcí nebo kritické infrastruktury.
Fotovoltaika:
Podle analýzy EGÚ Brno je technický potenciál fotovoltaických elektráren na střechách obytných budov v ČR odhadován na 6 200 MW a na střechách ostatních budov na 4 300 MW. Celkem má tedy střešní fotovoltaika potenciál 10 500 MW. Aktuálně je na střechách nainstalováno cca 300 MW fotovoltaických elektráren.
V případě započtení dalšího technického potenciálu na fasádách (cca 13 000 MW) a brownfieldech (cca 15 000 MW) se v součtu dostáváme k potenciálu kolem 39 000 MW. Přibližně platí, že 1 000 MW fotovoltaiky vyrobí za rok 1 TWh elektřiny (v roce s průměrným slunečním svitem a při současných technologiích).
I když technický potenciál těchto zdrojů patrně nebude nikdy plně využit, vidíme, že jen slunce a vítr s výrobou přes 60 TWh elektřiny za rok nás mohou značně přiblížit k pokrytí naší celkové spotřeby elektřiny, která nyní činí mírně přes 60 TWh ročně.
- Výroba fotovoltaik nebo větrných elektráren spotřebuje víc energie, než kolik se jí následně vyrobí (Tomáš Jagoš)
Kolik energie se musí investovat do toho, abychom energii z určitého zdroje získali, udává koeficient EROI (Energy return on energy investment). Vědecké studie udávají pro solární panely koeficient EROI mezi 4–7, což znamená, že se ze solárních panelů získá mnohokrát (čtyřikrát až sedmkrát) více energie, než se vloží do jejich výroby. Energie se začne vracet po roce až dvou letech. U větrné energie se udává EROI mezi 15–20 a energie vložená do výroby se vrátí během několika měsíců.
- Větrné elektrárny zabíjejí ptáky a netopýry (Tomáš Jagoš)
Ptáci a netopýři jsou občas otáčejícími se listy větrných elektráren vskutku usmrceni a celkové množství takto uhynulých zvířat není zanedbatelné. Nicméně je třeba vidět to v souvislostech. Například studie, která porovnávala dopady různých elektráren na faunu, zjistila, že počet usmrcených ptáků je u větrných elektráren 0,3–0,4 na vyrobenou gigawatthodinu, zatímco u fosilních a jaderných elektráren je to asi patnáctkrát více, tedy asi 5,2 zabití na gigawatthodinu. To souvisí především s povrchovou těžbou surovin, různými otravami nebo přímými střety ptáků s infrastrukturou.
Daleko větší hrozbou jsou pro ptáky kočky nebo kolize s budovami či auty. Podle výzkumu London School of Economics mají ve Velké Británii kočky na svědomí více než 55 milionů uhynulých ptáků, zatímco větrné elektrárny jsou zodpovědné za tisíckrát menší množství. Podobná situace je i v USA, kde auta ročně usmrtí 900x, budovy 2 500x a kočky 10 000x více ptáků než větrné elektrárny. A ještě jedno porovnání: při každoroční sklizni oliv, která je prováděna vysoce výkonnými vysavači, je jen ve španělské Andalusii usmrceno asi 2,6 milionu ptáků. Pokud už větrná elektrárna stojí v místě, které stojí v cestě tahu ptáků, obvykle se v inkriminovanou dobu vypíná.
- Fotovoltaické panely není možné recyklovat (Tomáš Jagoš)
Solární panely lze recyklovat. Stejně jako u všech dalších elektrických zařízení, jako jsou třeba vysavače nebo modemy, se i u solárních panelů platí za recyklaci poplatek započtený v ceně panelu. Majitelé solárních panelů musejí dle zákona zajistit po jejich dosloužení recyklaci. S recyklací se také vypořádává směrnice EU o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (Waste of Electrical and Electronic Equipment).
Prakticky probíhá recyklace tak, že se nejdříve mechanicky oddělí hliníkový rám. Další části se pak separují pomocí tepelné recyklace – panel se zahřeje a následně se mechanicky nebo chemicky oddělí jeho jednotlivé složky, na což existuje několik různých postupů. Výsledné materiály, mezi které patří hliník, měď, sklo, plasty, křemík a vzácné kovy, jako je například stříbro, lze použít opět na výrobu solárních panelů nebo na výrobu jiných zařízení.
Průměrná minimální životnost solárních panelů se uvádí mezi 25–30 lety. V České republice to znamená, že první větší vlna recyklace nastane až kolem roku 2030. V praxi je ale životnost panelů delší, nicméně se snižuje jejich účinnost. U kvalitních panelů evropské výroby ovšem může jít i po třiceti letech o snížení účinnosti jen o 10 %.
- Obnovitelné zdroje nemohou nahradit ty uhelné (Tomáš Jagoš)
Mohou. Obnovitelné zdroje energie (OZE) mohou – pokud je budeme rozumně rozvíjet – od roku 2030 nahradit uhelné elektrárny a o zhruba pět let později (spolu s úsporami tepla) i uhelné teplárny. Zásadní podmínkou je doplnit obnovitelné zdroje dostatečně velkou krátkodobou i dlouhodobou akumulací. Ceny baterií rychle klesají a další způsoby akumulace, například pomocí gravitačních věží nebo do výroby zeleného vodíku, se stále rozvíjejí. Je fakt, že OZE bude nutné doplnit zemním plynem v několika krátkých zimních špičkách, kdy se z něj bude efektivně produkovat teplo a elektřina zároveň. Se zlepšením technologií pak postupně do roku 2050 mohou OZE nahradit i zemní plyn.
Fungování elektrizační soustavy v roce 2030 bez uhelných elektráren prošlo modelováním v 15minutových intervalech, tedy ověřováním, že každých 15 minut v roce bude dostatek elektřiny. Studii v roce 2018 vypracovala německá konzultační společnost Energynautics.
- Obnovitelné zdroje zdraží elektřinu (Tomáš Jagoš)
Nové zdroje elektřiny jsou potřeba už jen proto, že ty současné budou postupně dosluhovat. Otázka není, jestli stavět nové zdroje, ale jaké jsou nejvýhodnější. Nemůžeme srovnávat náklady na výrobu ve staré uhelné elektrárně a jakékoli nové.
Mezi novými instalacemi mohou obnovitelné zdroje již dnes konkurovat ostatním technologiím.
Při rozpočítání všech nákladů na výstavbu, provoz a palivo pro určitý zdroj mezi všechny kilowatthodiny, jež zdroj za dobu své životnosti vyrobí, je výstavba větrných a velkých solárních elektráren výhodnější než u nových zdrojů na fosilní paliva i jaderných reaktorů, u nichž je výrazným nákladem palivo. Navíc je třeba brát v úvahu, že přechod k obnovitelným zdrojům může přinést hlubší změnu energetického systému. Nyní na produkci a prodeji elektřiny vydělávají velké firmy, ale v budoucnu to mohou být obce, komunity či jednotlivci prostřednictvím jimi vlastněných zdrojů obnovitelné elektřiny. Část peněz se tedy bude vracet do našich peněženek, zatímco nyní odtéká pryč, někdy i do daňových rájů.
Je ovšem pravda, že ke zvýšení ceny elektřiny patrně dojde. Současný model postavený na uhelných elektrárnách, které do ceny elektřiny nezahrnují náklady na škody, má na první pohled výhodu nízké ceny elektřiny. Doplácíme však jinde – na našem zdraví a stavu životního prostředí.
- Ukládání – denní/sezonní
- Zábor půdy – v kontextu řepka – zastavěná plocha, kolik potřebujeme, srovnání s hnědouhelnými doly/černouhelnými výsypkami
- Přehnaná očekávání od obnovitelných zdrojů
- Očekávání od kombinace FVE / TČ – lidé skočí firmám na špek -> napasovat na to, aby zdroje, začala tvořit obec (bioplyn – bioodpad – vítr)
- Zástavba větrnými elektrárnami, jak se bránit
(Převzato z UKEN)
